Dnes je to třetí den, co necvičím a i trochu hřeším v jídle. Není to záměrně, ale prostě shoda okolností. V neděli jsem byla strašně unavená, včera jsem vůbec nestíhala a dnes celý den ležím s kocovinou :(.
Docela jsem přemýšlela jestli mám o svém "selhání" vůbec psát. Pak jsem si ale uvědomila, že i to je součástí mé cesty. A je to vůbec selhání?
Takže jsem tak přemýšlela nad tím, jestli mi ty 3 dny můžou zhatit to, o co mi jde. Není to první známka toho, že polevuji, nebo že to třeba nakonec vzdám??? No, já pevně doufám, že ne. Jen jsem to prostě nezvládla, myslím cvičení. Co se týče jídla, tak malinko hřeším, ale opravdu nic zásadního. Mám takový pocit, že jsem asi i na chvíli potřebovala vypnout. Samozřejmě zítra mám v plánu pokračovat ve cvičení 3. týdne Ripped in 30. Jen se mi to prostě o ty 3 dny protáhne.
Možná si někdo může myslet, že takhle to začíná. Nejdřív začnu nepravidelně cvičit, pak hřešit a za chvíli je to v háji celé! Ale to nedovolím! Rozhodně ne po tom, co už mám za sebou, protože i když mě čeká ještě dlouhá cesta, nějaké výsledky už vidět jsou. Takže zítra se na to vrhnu opět s vervou sobě vlastní :). A chtěla bych říct všem, co se snaží stejně jako já něco změnit a taky občas prostě vynechají, ať si s tím nelámou hlavu. Prostě to tak má být. Neznamená to, že kvůli pár dnům musíme přijít o všechno! Jen nesmíme dovolit, aby nás to rozhodilo. Naše cesta ještě nekončí ;)
Cvičení zdar
Vaše Jana
Žádné komentáře:
Okomentovat