Inspirace

Inspirace

středa 29. června 2016

Odmlka

Je to už víc než 3 měsíce, co jsem tu byla naposledy. Jistě si už většina lidí myslela, že jsem odpadla, že opět přibírám, nebo jsem svůj boj vzdala. Není to tak! Je pravda, že nemám zdání, jak jsem na tom teď s váhou konkrétně a nejspíš jsem možná o dvě nebo tři kila šla nahoru, ale to není nic zásadního.

Úplně nevím, jak to mám popsat, ale za ty tři měsíce jsem prošla docela zásadní změnou ve vnímání těla a ve svém přístupu k němu. Důvod mé odmlky však byl prostý - neskutečný pracovní zápřah :(. Na nic jiného mi moc už nezbývala energie,..

Taky jsem v té době navštívila svoji kamarádku, která je takovým mým duchovním rádcem a díky ní si spoustu věcí srovnala a ujasnila. Prakticky od puberty mám problém se svým tělem. Stále se mi na něm něco nelíbí a vlastně celou tu dobu proti němu vede nepřetržitý boj :(. Jenže, co když je v tom tělo svým způsobem nevinně. Co když se mi mojí tloušťkou jen snaží něco říct. Věřím, že je duše a něco vyššího než jsme my, lidské bytosti. Cítím to. I když to někomu může přijít totálně bláznivé,.. Vyzkoušela jsem už za svůj život snad všechno a nic nemělo dlouhého trvání. Možná je čas to dělat jinak,..

Říká se, že tělo je odrazem naší duše, tak jako jsou naše vztahy s druhými lidmi odrazem našeho vztahu k sobě samotným. V tom případě, je něco špatně. Mé duši se prostě něco nelíbí a dává mi to dost jasně najevo skrze mé tělo.

Začala jsem dost intenzivně zabývat tématem sebelásky a přijímat své tělo takové jaké je. Svedla jsem boj se svým démonem alkoholem a prakticky už dva měsíce skoro nepiju. Občas si dám skleničku vína, ale jinak nic. Což považuji za asi největší úspěch. Taky stále svádím boj s brambůrkama, které jsem sice omezila, ale stále to není ono. Chodila jsem každý týden plavat, ale už máme zavřený krytý bazén a na koupaliště jsem se ještě nedostala, každopádně po létě v tom hodlám pokračovat! A samozřejmě, jezdím občas na kole.

Rozhodla jsem se, dát tělu šanci, aby si našlo svoji přirozenou cestu a váhu, která mu bude vyhovovat. Sama cítím, že tenhle stav není dobrý a je třeba to dostat níž, ale už mě to nestresuje, neděsí a netrápí, což je veliká úleva!!! Taky se mi daří nepřejídat se. Ještě sice občas ujedu, ale už je to jen výjimečně. Co je ale opravdu zásadní, poslouchám své tělo. Tentokrát však do hloubky a doslova několikrát denně. A tomu se přejídání vůbec nelíbí, protože je mi potom pokaždé dost špatně, takže není takový problém to zvládnout.

Věřím, že když se dám po psychické stránce dohromady, že se vzpamatuje i moje tělo. Snažím se dál jíst zdravě, alespoň rekreačně se hýbat a nepřejídat se. Váhu mám zastrčenou pod postelí a doufám, že tam ještě dlouho zůstane. Nechci už, aby můj život ovládaly čísla, ať už ta na váze nebo v podobě počítání kalorií. Vyzkoušela jsem toho hodně a vždy věřila, že je to to pravé, přesto to nešlo,.. Věřím však sama sobě a věřím, že mé tělo samo nejlíp ví, kde mu bude dobře. Já mu jen umožním se tam dostat.

Má cesta se svým způsobem změnila,.. Stále tam je a stále má svůj cíl. Neříkám, že už nikdy nebudu cvičit, nebo že se třeba do něčeho zase časem nepustím, ale tím, že jsem neměla v minulých měsících moc čas, tak jsem prostě musela nechat věci plynout a cítím, že to bylo dobře. Život si vždy najde správnou cestu, je na mě, abych mu věřila a dala se vést :). Až čas ale ukáže, zda to bude správně nebo ne. Jak už jsme napsala, na začátku toho bláznivého období mi šla váha nahoru, ale to už se snad zklidnilo. Cítím se teď hodně dobře, tak jsem sama zvědavá. Zkusím se zvážit na konci léta :)

Takže, co se vlastně změnilo?
1) Nepiju alkohol - jen velmi výjimečně a maximálně 2 skleničky vína a to už musí být!
2) Nepřejídám se - to se mi daří docela obstojně, zatím asi až na dvě nebo tři výjimky
3) Omezila jsem brambůrky - a plánuji je postupně úplně zrušit
4) Mám ráda své tělo - i s jeho nedokonalostmi jsem za něj ráda
5) Věřím svému tělu - věřím, že si samo dokáže najít cestu, já musím jen poslouchat a dělat co mi říká :)

Ať je to všechno jak chce, já se teď cítím dobře. Nic neřeším, nic mě netrápí a beru věci tak, jak přicházejí. Občas mě přepadne lítost, že jsem dovolila, aby to zašlo tak daleko, ale i to mělo v mém životě svůj důvod, ale to už sem asi nepatří,..

Životu zdar
Vaše Jana