Poslouchat je těžké

Pořád se učím poslouchat své tělo a je to opravdu dost těžké. Je snadné se ptát, co by chtělo, ale není lehké to splnit. Jako třeba teď. Něco bych si dala. Mé tělo mi však říká, že je dostatečně najezené a nic dalšího nepotřebuje. Co mám ale dělat s tou chutí?

Léta cpaní se dle chuti jsou prostě znát. Je to hodně o pevné  vůli, která rozhodně nepatří mezi mé silné stránky :(. Přesto už víc jak týden opravdu důsledně dbám na hlas těla. Cítím se o dost lip než dřív. Tak nějak míň přecpaně :). 

Stoprocentně věřím, že tělo nejlíp ví, co chce a taky kdy to chce. Po tolika letech, co jsem je trápila, si zaslouží, abych je konečně poslouchala a taky RESPEKTOVALA!!! Prostě zatnu zuby a nenechám se ovládat chtíčem či co to vlastně je. Tělo říká, že má dostatek a to je rozhodující. Bude to zkouška mé vůle a trpělivosti, ale beru to tak, že se to prostě učím :)

Hubnutí zdar

Vaše Jana

A DOST!

Jako věčná bojovnice s jídlem vím, jak je těžké něco změnit. Zvláště, pokud jíte naprosto automaticky a vůbec nad tím nepřemýšlíte. Jestli si navíc u jídla rádi čtete, tak to asi taky znáte. Jíte, jíte a najednou jste přežraní a ani vlastně nevíte, co jste snědli, jen víte, že váš knižní hrdina zdolal další překážky, či si vydobyl srdce své vyvolené. Tohle je můj prakticky každodenní scénář.

Nechci v něm však dál pokračovat a chci ho změnit. Prvním krokem bylo výrazné zmenšení porcí. Pokud mám polívku a druhé jídlo, tak se snažím dávat si cca poloviční porci druhého jídla. Mám vyzkoušené, že mi to stačí. Občas to ale úplně neodhadnu a pak mám na talíři třeba ještě pár soust, ale cítím, že už jsem sytá. Přesto to vždycky sním. Tím, že si u toho čtu, tak se moje pozornost neupíná na jídlo, ale na knížku. Sním tedy často mnohem víc, než je třeba.

Dneska jsem měla zelnou polívku, která byla docelá sytá a lasagne. Když jsem snědla půlku lasagní, tak jsem si uvědomila, že už jsem vlastně pro tuto chvíli najezená, ale jelikž to nebyla velká porce, tak mi zbývající půlka už přišla malá a tak jsem si řekla, že to už zvládnu a opět jsem se začetla. Naštěstí se mi podařilo po chvilce se zastavit a uvědomit si, co to vlastně dělám. Opět jím nevědomě. Moje tělo už mi jasně řeklo, že má dost a já se rozhodla to naprosto neakceptovat. Tak i když mi zbýval na talíři už opravdu jen malý kousek lasagní, rozhodla jsem se je nechat být. Prostě si je sním později!

Přesto jsem cítila, že jsem měla ten příbor odložit už dřív. Zvyk, číst si u jídla je pro mě hodně velkým nešvarem, se kterým budu dlouho bojovat. Přesto si myslím, že se i tak dá jíst vědomě a poznat, kdy má tělo dost. Zmenšení porcí samozřejmě pomůže už samo o sobě, přesto by mělo mít to finální slovo moje tělo. Opět se totiž cítím přejezená a není mi v tomto stavu vůbec dobře :(.

Nebude jednoduché to změnit, ale pracuji na tom. A přestat jíst, když už je tělo syté i přesto, že mi zbývají poslední tři sousta je prvním krokem!

Hubnutí zdar

Vaše Jana

Jíst vědomě

Možná trošku zvláštní název dnešního příspěvku, ale přijde mi nejvíc výstižný. Zjistila jsem, že si celkově v životě nejsem vědoma přítomného okamžiku. Neustále řeším věci budoucí a nebo minulé a občas mám pocit, jako bych ani nežila. Prostě se proberu a jsem zase o pár dní dál. Začala jsem se tedy vědomě zastavovat v průběhu dne a uvědomovat si, co právě dělám, jak se u toho cítím a celkově prožívat daný okamžik teď a tady. A rozhodně to stojí za to!

Díky tomu jsem si uvědomila spoustu věcí a připadám si celkově tak nějak silnější a víc spojená sama se sebou. Proč o tom ale píšu tady,... Právě kvůli tomuto vědomému prožívání přítomnosti jsem si uvědomila, že jím naprosto automaticky. I když se snažím poslouchat svoje tělo, tak ve chvílích, kdy mám jíst nebo si jídlo připravovat, tak prostě přepnu na autopilota. Mnohdy pak ani nevím, co jsem za ten den snědla, jelikož si to prostě nepamatuju :(. Protože věřím, že tělo samo o sobě přesně ví, co chce a co potřebuje, stačí mu naslouchat. Ne však pouze chvíli, ale vlastně neustále.

Na tom jsem se rozhodla v nejbližší době zapracovat. Pokusit se před každým jídlem zpomalit a opravdu vnímat své tělo a hlavně vnímat to, co jím. Já si totiž u jídla standardně čtu, takže pak to do sebe všechno nahážu spíš automaticky, aniž bych nad tím vůbec přemýšlela a nebo si to jídlo vychutnala. Tohle u mě bude trochu těžké změnit :(. Pomalu si však zvykám na to, že se pokaždé zastavím a zeptám se těla, co by vlastně chtělo. Většinou mám na výběr několik možností, takže se dá z něčeho vybírat. Navíc se také pokaždé ujistím, že mám opravdu hlad. Jídlo sice slouží i pro potěchu chutí, ale primárně je od toho, aby nám dodalo energii a my mohli fungovat.

Cíl je tedy jasný. Víc nad jídlem přemýšlet a vždy se umět zastavit a zjistit, co to tělo opravdu chce, či potřebuje. Navíc bych se chtěla dopracovat k tomu, že si dokážu jídlo opravdu vychutnat a užít a soustředit se na ně! Taky se chci jednou pro vždy vypořádat se svou závislostí na brambůrcích. Začnu malými krůčky a uvidíme, jaké to bude mít výsledky. Každopádně, už se tolik nepřejídám. Pokaždé se dokážu zastavit a říct si, že tělo už je vlastně nasyceno a víc už nepotřebuje! Nechci už svoje tělo takhle ničit :(

Hubnutí zdar

Vaše Jana