Inspirace

Inspirace

pondělí 11. července 2016

Jíst vědomě

Možná trošku zvláštní název dnešního příspěvku, ale přijde mi nejvíc výstižný. Zjistila jsem, že si celkově v životě nejsem vědoma přítomného okamžiku. Neustále řeším věci budoucí a nebo minulé a občas mám pocit, jako bych ani nežila. Prostě se proberu a jsem zase o pár dní dál. Začala jsem se tedy vědomě zastavovat v průběhu dne a uvědomovat si, co právě dělám, jak se u toho cítím a celkově prožívat daný okamžik teď a tady. A rozhodně to stojí za to!

Díky tomu jsem si uvědomila spoustu věcí a připadám si celkově tak nějak silnější a víc spojená sama se sebou. Proč o tom ale píšu tady,... Právě kvůli tomuto vědomému prožívání přítomnosti jsem si uvědomila, že jím naprosto automaticky. I když se snažím poslouchat svoje tělo, tak ve chvílích, kdy mám jíst nebo si jídlo připravovat, tak prostě přepnu na autopilota. Mnohdy pak ani nevím, co jsem za ten den snědla, jelikož si to prostě nepamatuju :(. Protože věřím, že tělo samo o sobě přesně ví, co chce a co potřebuje, stačí mu naslouchat. Ne však pouze chvíli, ale vlastně neustále.

Na tom jsem se rozhodla v nejbližší době zapracovat. Pokusit se před každým jídlem zpomalit a opravdu vnímat své tělo a hlavně vnímat to, co jím. Já si totiž u jídla standardně čtu, takže pak to do sebe všechno nahážu spíš automaticky, aniž bych nad tím vůbec přemýšlela a nebo si to jídlo vychutnala. Tohle u mě bude trochu těžké změnit :(. Pomalu si však zvykám na to, že se pokaždé zastavím a zeptám se těla, co by vlastně chtělo. Většinou mám na výběr několik možností, takže se dá z něčeho vybírat. Navíc se také pokaždé ujistím, že mám opravdu hlad. Jídlo sice slouží i pro potěchu chutí, ale primárně je od toho, aby nám dodalo energii a my mohli fungovat.

Cíl je tedy jasný. Víc nad jídlem přemýšlet a vždy se umět zastavit a zjistit, co to tělo opravdu chce, či potřebuje. Navíc bych se chtěla dopracovat k tomu, že si dokážu jídlo opravdu vychutnat a užít a soustředit se na ně! Taky se chci jednou pro vždy vypořádat se svou závislostí na brambůrcích. Začnu malými krůčky a uvidíme, jaké to bude mít výsledky. Každopádně, už se tolik nepřejídám. Pokaždé se dokážu zastavit a říct si, že tělo už je vlastně nasyceno a víc už nepotřebuje! Nechci už svoje tělo takhle ničit :(

Hubnutí zdar
Vaše Jana