Inspirace

Inspirace

sobota 16. července 2016

Poslouchat je těžké

Pořád se učím poslouchat své tělo a je to opravdu dost těžké. Je snadné se ptát, co by chtělo, ale není lehké to splnit. Jako třeba teď. Něco bych si dala. Mé tělo mi však říká, že je dostatečně najezené a nic dalšího nepotřebuje. Co mám ale dělat s tou chutí?

Léta cpaní se dle chuti jsou prostě znát. Je to hodně o pevné  vůli, která rozhodně nepatří mezi mé silné stránky :(. Přesto už víc jak týden opravdu důsledně dbám na hlas těla. Cítím se o dost lip než dřív. Tak nějak míň přecpaně :). 

Stoprocentně věřím, že tělo nejlíp ví, co chce a taky kdy to chce. Po tolika letech, co jsem je trápila, si zaslouží, abych je konečně poslouchala a taky RESPEKTOVALA!!! Prostě zatnu zuby a nenechám se ovládat chtíčem či co to vlastně je. Tělo říká, že má dostatek a to je rozhodující. Bude to zkouška mé vůle a trpělivosti, ale beru to tak, že se to prostě učím :)

Hubnutí zdar
Vaše Jana

středa 13. července 2016

A DOST!

Jako věčná bojovnice s jídlem vím, jak je těžké něco změnit. Zvláště, pokud jíte naprosto automaticky a vůbec nad tím nepřemýšlíte. Jestli si navíc u jídla rádi čtete, tak to asi taky znáte. Jíte, jíte a najednou jste přežraní a ani vlastně nevíte, co jste snědli, jen víte, že váš knižní hrdina zdolal další překážky, či si vydobyl srdce své vyvolené. Tohle je můj prakticky každodenní scénář.

Nechci v něm však dál pokračovat a chci ho změnit. Prvním krokem bylo výrazné zmenšení porcí. Pokud mám polívku a druhé jídlo, tak se snažím dávat si cca poloviční porci druhého jídla. Mám vyzkoušené, že mi to stačí. Občas to ale úplně neodhadnu a pak mám na talíři třeba ještě pár soust, ale cítím, že už jsem sytá. Přesto to vždycky sním. Tím, že si u toho čtu, tak se moje pozornost neupíná na jídlo, ale na knížku. Sním tedy často mnohem víc, než je třeba.

Dneska jsem měla zelnou polívku, která byla docelá sytá a lasagne. Když jsem snědla půlku lasagní, tak jsem si uvědomila, že už jsem vlastně pro tuto chvíli najezená, ale jelikž to nebyla velká porce, tak mi zbývající půlka už přišla malá a tak jsem si řekla, že to už zvládnu a opět jsem se začetla. Naštěstí se mi podařilo po chvilce se zastavit a uvědomit si, co to vlastně dělám. Opět jím nevědomě. Moje tělo už mi jasně řeklo, že má dost a já se rozhodla to naprosto neakceptovat. Tak i když mi zbýval na talíři už opravdu jen malý kousek lasagní, rozhodla jsem se je nechat být. Prostě si je sním později!

Přesto jsem cítila, že jsem měla ten příbor odložit už dřív. Zvyk, číst si u jídla je pro mě hodně velkým nešvarem, se kterým budu dlouho bojovat. Přesto si myslím, že se i tak dá jíst vědomě a poznat, kdy má tělo dost. Zmenšení porcí samozřejmě pomůže už samo o sobě, přesto by mělo mít to finální slovo moje tělo. Opět se totiž cítím přejezená a není mi v tomto stavu vůbec dobře :(.

Nebude jednoduché to změnit, ale pracuji na tom. A přestat jíst, když už je tělo syté i přesto, že mi zbývají poslední tři sousta je prvním krokem!

Hubnutí zdar
Vaše Jana

pondělí 11. července 2016

Jíst vědomě

Možná trošku zvláštní název dnešního příspěvku, ale přijde mi nejvíc výstižný. Zjistila jsem, že si celkově v životě nejsem vědoma přítomného okamžiku. Neustále řeším věci budoucí a nebo minulé a občas mám pocit, jako bych ani nežila. Prostě se proberu a jsem zase o pár dní dál. Začala jsem se tedy vědomě zastavovat v průběhu dne a uvědomovat si, co právě dělám, jak se u toho cítím a celkově prožívat daný okamžik teď a tady. A rozhodně to stojí za to!

Díky tomu jsem si uvědomila spoustu věcí a připadám si celkově tak nějak silnější a víc spojená sama se sebou. Proč o tom ale píšu tady,... Právě kvůli tomuto vědomému prožívání přítomnosti jsem si uvědomila, že jím naprosto automaticky. I když se snažím poslouchat svoje tělo, tak ve chvílích, kdy mám jíst nebo si jídlo připravovat, tak prostě přepnu na autopilota. Mnohdy pak ani nevím, co jsem za ten den snědla, jelikož si to prostě nepamatuju :(. Protože věřím, že tělo samo o sobě přesně ví, co chce a co potřebuje, stačí mu naslouchat. Ne však pouze chvíli, ale vlastně neustále.

Na tom jsem se rozhodla v nejbližší době zapracovat. Pokusit se před každým jídlem zpomalit a opravdu vnímat své tělo a hlavně vnímat to, co jím. Já si totiž u jídla standardně čtu, takže pak to do sebe všechno nahážu spíš automaticky, aniž bych nad tím vůbec přemýšlela a nebo si to jídlo vychutnala. Tohle u mě bude trochu těžké změnit :(. Pomalu si však zvykám na to, že se pokaždé zastavím a zeptám se těla, co by vlastně chtělo. Většinou mám na výběr několik možností, takže se dá z něčeho vybírat. Navíc se také pokaždé ujistím, že mám opravdu hlad. Jídlo sice slouží i pro potěchu chutí, ale primárně je od toho, aby nám dodalo energii a my mohli fungovat.

Cíl je tedy jasný. Víc nad jídlem přemýšlet a vždy se umět zastavit a zjistit, co to tělo opravdu chce, či potřebuje. Navíc bych se chtěla dopracovat k tomu, že si dokážu jídlo opravdu vychutnat a užít a soustředit se na ně! Taky se chci jednou pro vždy vypořádat se svou závislostí na brambůrcích. Začnu malými krůčky a uvidíme, jaké to bude mít výsledky. Každopádně, už se tolik nepřejídám. Pokaždé se dokážu zastavit a říct si, že tělo už je vlastně nasyceno a víc už nepotřebuje! Nechci už svoje tělo takhle ničit :(

Hubnutí zdar
Vaše Jana



středa 29. června 2016

Odmlka

Je to už víc než 3 měsíce, co jsem tu byla naposledy. Jistě si už většina lidí myslela, že jsem odpadla, že opět přibírám, nebo jsem svůj boj vzdala. Není to tak! Je pravda, že nemám zdání, jak jsem na tom teď s váhou konkrétně a nejspíš jsem možná o dvě nebo tři kila šla nahoru, ale to není nic zásadního.

Úplně nevím, jak to mám popsat, ale za ty tři měsíce jsem prošla docela zásadní změnou ve vnímání těla a ve svém přístupu k němu. Důvod mé odmlky však byl prostý - neskutečný pracovní zápřah :(. Na nic jiného mi moc už nezbývala energie,..

Taky jsem v té době navštívila svoji kamarádku, která je takovým mým duchovním rádcem a díky ní si spoustu věcí srovnala a ujasnila. Prakticky od puberty mám problém se svým tělem. Stále se mi na něm něco nelíbí a vlastně celou tu dobu proti němu vede nepřetržitý boj :(. Jenže, co když je v tom tělo svým způsobem nevinně. Co když se mi mojí tloušťkou jen snaží něco říct. Věřím, že je duše a něco vyššího než jsme my, lidské bytosti. Cítím to. I když to někomu může přijít totálně bláznivé,.. Vyzkoušela jsem už za svůj život snad všechno a nic nemělo dlouhého trvání. Možná je čas to dělat jinak,..

Říká se, že tělo je odrazem naší duše, tak jako jsou naše vztahy s druhými lidmi odrazem našeho vztahu k sobě samotným. V tom případě, je něco špatně. Mé duši se prostě něco nelíbí a dává mi to dost jasně najevo skrze mé tělo.

Začala jsem dost intenzivně zabývat tématem sebelásky a přijímat své tělo takové jaké je. Svedla jsem boj se svým démonem alkoholem a prakticky už dva měsíce skoro nepiju. Občas si dám skleničku vína, ale jinak nic. Což považuji za asi největší úspěch. Taky stále svádím boj s brambůrkama, které jsem sice omezila, ale stále to není ono. Chodila jsem každý týden plavat, ale už máme zavřený krytý bazén a na koupaliště jsem se ještě nedostala, každopádně po létě v tom hodlám pokračovat! A samozřejmě, jezdím občas na kole.

Rozhodla jsem se, dát tělu šanci, aby si našlo svoji přirozenou cestu a váhu, která mu bude vyhovovat. Sama cítím, že tenhle stav není dobrý a je třeba to dostat níž, ale už mě to nestresuje, neděsí a netrápí, což je veliká úleva!!! Taky se mi daří nepřejídat se. Ještě sice občas ujedu, ale už je to jen výjimečně. Co je ale opravdu zásadní, poslouchám své tělo. Tentokrát však do hloubky a doslova několikrát denně. A tomu se přejídání vůbec nelíbí, protože je mi potom pokaždé dost špatně, takže není takový problém to zvládnout.

Věřím, že když se dám po psychické stránce dohromady, že se vzpamatuje i moje tělo. Snažím se dál jíst zdravě, alespoň rekreačně se hýbat a nepřejídat se. Váhu mám zastrčenou pod postelí a doufám, že tam ještě dlouho zůstane. Nechci už, aby můj život ovládaly čísla, ať už ta na váze nebo v podobě počítání kalorií. Vyzkoušela jsem toho hodně a vždy věřila, že je to to pravé, přesto to nešlo,.. Věřím však sama sobě a věřím, že mé tělo samo nejlíp ví, kde mu bude dobře. Já mu jen umožním se tam dostat.

Má cesta se svým způsobem změnila,.. Stále tam je a stále má svůj cíl. Neříkám, že už nikdy nebudu cvičit, nebo že se třeba do něčeho zase časem nepustím, ale tím, že jsem neměla v minulých měsících moc čas, tak jsem prostě musela nechat věci plynout a cítím, že to bylo dobře. Život si vždy najde správnou cestu, je na mě, abych mu věřila a dala se vést :). Až čas ale ukáže, zda to bude správně nebo ne. Jak už jsme napsala, na začátku toho bláznivého období mi šla váha nahoru, ale to už se snad zklidnilo. Cítím se teď hodně dobře, tak jsem sama zvědavá. Zkusím se zvážit na konci léta :)

Takže, co se vlastně změnilo?
1) Nepiju alkohol - jen velmi výjimečně a maximálně 2 skleničky vína a to už musí být!
2) Nepřejídám se - to se mi daří docela obstojně, zatím asi až na dvě nebo tři výjimky
3) Omezila jsem brambůrky - a plánuji je postupně úplně zrušit
4) Mám ráda své tělo - i s jeho nedokonalostmi jsem za něj ráda
5) Věřím svému tělu - věřím, že si samo dokáže najít cestu, já musím jen poslouchat a dělat co mi říká :)

Ať je to všechno jak chce, já se teď cítím dobře. Nic neřeším, nic mě netrápí a beru věci tak, jak přicházejí. Občas mě přepadne lítost, že jsem dovolila, aby to zašlo tak daleko, ale i to mělo v mém životě svůj důvod, ale to už sem asi nepatří,..

Životu zdar
Vaše Jana

čtvrtek 17. března 2016

Škola jídla - 17. den

Pomalu jsem se překulila do druhé poloviny měsíce. Je čtvrtek, tudíž klasický všední den v práci. Tento týden všeobecně není moc dobrý, jelikož skoro každý den byly nějaké zvláštní okolnosti, které měly dopad na jídelníček. Dnes už je ale zase všechno v pořádku. Začínám si pomalinku uvědomovat, jak by měl vypadat jídelníček ve všedním dnu a už nad tím nemusím tolik přemýšlet. Ve standardní dny se mi daří držet pod kontrolou zejména tuk. Horší jsou nestarnardní dny, tam mě čeká ještě spousta práce.

Přesto už se nemusím na ty všední dny tolik soustředit a tak úzkostlivě si to plánovat. Začínám mít o jídle určitou představu, což je fajn. Je to prostě a jednoduše o zvyku. Pořád mám ale co zlepšovat, takže druhou polovinu měsíce chci využít na ty víkendy. Musím to ještě poladit. To, že pak bude duben, však neznamená, že nebudu už jídlo řešit! Právě naopak! Jen si chci vybudovat alespoň nějaké základy, abych se na to potom nemusela tolik soustředit.

Přiznám se, že mám trochu strach z víkendu. Opět mám v pátek akci, takže riziko je veliké. Mrzí mě však, že si těmi víkendy kazím veškerou snahu v týdnu. Nechci se v týdnu snažit jen proto, abych se pak o víkendu mohla přejídat :(. To by asi nebyl moc dobrý model :(. Úplně ale nevím, jak se tomu postavit. No, uvidíme, jak dopadne tento víkend. Pokud se bude situace opakovat, tak to asi bude chtít nějaké zásadnější řešení.

Hubnutí zdar
Vaše Jana

středa 16. března 2016

Škola jídla - zhrnutí druhého týdne

Mám za sebou druhý týden. Byl opět velmi rozpoluplný, ostatně jako vždycky :). Přes týden se mi dařilo. V práci to mám docela dobře nastavené a jídlo si hlídám. Je pravda, že když je frmol, tak je to složitější, jelikož nestíhám jídlo. Minulý týden byl však úspěšný a za týden v práci bych si dala jedničku :).

Horší to však opět bylo o víkendu. V pátek byla akce, kde se dost pilo (jak jinak), v sobotu jsem byla večer pozvaná na pizzu, takže opět žádná sláva. Navíc jsme v neděli měli doma chlebíčky :(. Na těch víkendech mě ještě čeká hodně práce! V pondělí jsem měla opět školení a to taky nebylo o moc lepší než to minulé. Hned vedle byl sice Albert, od kterého jsem si slibovala dostatečný příjem svačin a tak, ale nebyl ani čas si tam zajít. Snídani jsem měla OK, ale pak už jsem nestáhala. K obědu jsem měla kousek bagety s kuřecím masem, co jsme měli k dispozici a vyřizovala emaily a telefonáty. Na hlaváku jsem si pak stihla akorát koupit obloženou bagetu a vodu.

Opět se ukázal stejný model jako u milého týdne. Přesto je tam jeden znatelný posun, a to je vylepšení běžných dnů. Z toho mám opravdu radost. Vidět ten posun mi pomáhá pokračovat. Je pravda, že po ukončení cvičení je vidět, že se to neobešlo bez následků. Nechci se však teď do ničeho pouštět, i když mě to láká. Priorita je jídlo a jak je vidět, má to své opodstatnění!

Stále však musím pracovat na běžných dnech, jelikož tento nebude asi taky ideální a hlavně musím zapracovat na tom víkendu, jelikož ten mi kazí celkový průměr. Opět přikládám rozložení živin během minulého týdne a pak jednotlivé dny v příjmu kJ.


Ty čísla jsou myslím všeříkající. Přesto je na vyšším obrázku vidět, že v týdenním přehledu jasně dominuje tuk. V týdnu ho dokážu držet ve většině případech pod kontrolou, ale víkend to zabíjí. Popravdě, když se na to tak koukám, tak si nejsem jistá, jestli je ten měsíc dostatečně dlouhý, abych pochytala aspoň základy. Nicméně, ráda bych od dubna přidala cvičení, i když ne na denní bázi. Uvidíme, stále mám na to skoro půl měsíce času.

Hubnutí zdar
Vaše Jana

středa 9. března 2016

Škola jídla - 9. den

Tak tento týden zatím vypadá velice slibně. Pondělí i úterý se mi docela povedly a i dnešní den zatím vypadá hezky. Věřím, že i zítřejší bude OK. V pátek to bude asi horší, vzhledem k tomu, že jdu na akci, ale to teď ještě nechci řešit.

Dnes jsem v rychlosti ráno hupsla na váhu a mám 79,1kg, což je fajn. 1.3. tam totiž bylo rovných 80kilo, tak to aspoň jde trochu dolů. Zatím si tedy užívám bezproblémový týden, ale bude se už taky muset pomalu připravovat na víkend. Nechci, aby to dopadlo jako ten minulý.

Každopádně, mám z tohoto týdne radost! Určitě tam vidím posun směrem vpřed. Přesto stále nacházím nové a nové věci, na kterých musím zapracovat! Březen ma 4 týdny a 3 dny, takže ono to uteče rychle, proto chci, aby každý týden byl o něco lepší, než ten další.

Užívám si, že to teď takhle krásně běží, je to skvělá motivace a vzpruha. A jestli mě za to odmění i váha, tak to budu brát jako bonus :). Navíc se celkově cítím o hodně líp. Byla jsem v posledních dnech už taková moc přeplácaná a bylo mi těžko. Teď mám zase dost energie :).

Hubnutí zdar
Vaše Jana