23.10.2013 - Nový začátek

23.10.2013 pro mě bylo zlomové datum. Najednou jako bych prozřela a uviděla tu jedinou a správnou cestu jak vyhrát věčný boj s kily. Zdravě a správně se stravovat! Rozhodně to pro nikoho není žádná novinka. Tohle přece ví naprosto každý! A přesto je tolik z nás obézních. Ono to asi nebude tak jednoduché :).

Chtěla jsem jíst zdravě a chutně, což jsem si tehdy neuměla moc dobře představit. Nicméně jsem se už na začátku rozhodla, že nebudu počítat kalorie. Vím, že bych měla, aspoň na začátku, ať má člověk přehled, ale počítání kalorií ve mě opět evokovalo DIETU, což jsem naprosto odmítala. Už nikdy žádnou dietu držet nechci! Takže jsem se rozhodla řídit se něčím čemu věřím. A to mému selskému rozumu. Každý ví, co je zdravé a pro tělo dobré a co mu naopak škodí, takže jsme to prostě převedla do praxe. Další pro mě důležitá věc byla, že jsem se odmítla úplně vzdát věcí, které mám ráda. Jen jsem je omezila.

Jako by to bylo včera, tak dobře se pamatuji na svůj první nákup. Donesla jsem si domů velkou spoustu zeleniny a masa a začala experimentovat.

Nastavila jsem si režim 4-5 jídel denně. A to snídaně, dopolední svačina ( tu někdy vynechávám, jelikož vstávám pozdě), oběd, odpolední svačina a večeře. Přičemž jsem se tak nějak snažila dodržet pravidlo, že dopoledne spíš sacharidy a odpoledne bílkoviny. Nijak víc jsem to neřešila. Standardně se moje obědy a večeře skládaly z masa, případně ryby a zeleninové oblohy. K snídani jsem jedla celozrnný chleba. Nemám moc ráda sladké a při představě třeba tvarohu s ovocem k snídani se mi dělá skoro mdlo :). Prostě chleba miluju a nevidím důvod proč se ho vzdát.

Postupem času jsem přešla na celozrnné těstoviny, jen rýži prostě moc nemusím, tak jsem jí nedělala.

Najednou jsem jedla snad víc než kdykoliv dřív a váha šla dolů. První dny to byl boj. Honila mě neustále mlsná! Miluju brambůrky a slané jako takové. Dřív jsem klidně snědla balíček brambůrek na posezení a i teď si je někdy dám. Ale snažila jsem se s chutěmi bojovat. Tehdy mi také poprvé došlo, že je pro mě jídlo emocionální záležitost. Pocit plného žaludku ve mě vyvolává pocit spokojenosti a blahobytu, což je bohužel pozůstatek z chudého dětství. Když jsem však zjistila co za tím vězí, bylo pro mě snazší se s chutěmi vyrovnat.

Začala jsem objevovat nový svět a ten starý mi chyběl míň a míň :)

Vaše Jana