23.10.2013 jsem vážila 88 kg a dnes jsme měla váhu 79,6 kg, tedy o 8,4 kg méně. Což je pro mě neskutečný úspěch. Ale jak všichni víme, není to jen o kilech, což jsem si zhruba po měsíci a půl také uvědomila a začala cvičit.
Ale dnes to bude o stravě. Nechci se tu nijak rozepisovat co přesně a kdy jím, ale ráda bych tak nějak zhodnotila ty 3 měsíce. Co mi daly a co mi vzaly,.. No daly mi toho spoustu a vlastně mi nevzaly nic. Aspoň tak nějak to cítím,.. Už na začátku jsem se rozhodla, že nechci ze svého jídelníčku na vždy vyloučit nic. Je pravda, že něco asi vypadne samo, protože mi po tom už není dobře, ale to je něco jiného. Zaměřila jsem se hlavně na přísun zeleniny v jakékoliv podobě a maso. Nikdy jsem nebyla vegetariánka, ale maso jsem jedla odpravu výjimečně. A to se muselo změnit, protože maso je důležitým zdrojem živin. A tak jsem svůj jídelníček postavila na kombinaci masa a ryb se zeleninou. Nesměl chybět ale ani můj oblíbený chleba, teď již samozřejmě celozrnný! Časem jsem ještě přidala celozrnnou rýži a těstoviny, které si dělám většinou k obědu. Co se týče kalorií, tak ty jsem nikdy nepočítala a ani se na to nechystám. Nechci být otrokem čísel. Vím, že aspoň pro orientaci je to dobré, ale já to zatím nechci. Vím, že to ale jednou přijde, jelikož až snížím hmotnost, tak budu potřebovat taky trochu jiný příjem, ale to je pro mě ještě daleko. Zatím se do toho prostě pouštět nechci. Tohle je MOJE cesta, neříkám, že je správná nebo ta jediná, je prostě MOJE.
Musím říct, že jsem se v tomhle stylu našla a moc mi chutná. Nikdy jsem nedokázala plně docenit chuť čerstvé zeleniny nebo jednoduše upravené a ochucené bylinkami. Zjistila jsem, že i ze 3 surovin se dá udělat chuťový sen, který zasytí! Kolikrát jsem si po jídle řekla, že něco tak dobrého jsem už dlouho nejedla :D. Proto se už dnes směji lidem, kteří mají pocit, že jíst zdravě je o něčem co by jim nikdy nechutnalo. Mají pocit, že když by začali jíst zdravě, že by se ochudili o něco dobrého. A ono je to spíš naopak. Nebo alespoň já to tak cítím. Skvělým příkladem je můj dobrý kamarád a zastánce absolutně nezdravého jídla. Ten naprosto nechápe, jak mi může chutnat například brokolice, když přece smažený hranolky jsou tak fantastický!!! Upřímně při představě, že jím hranolky se mi v tuhle chvíli lehce zvedá žaludek. Je možné, že bych je strávila, ale při představě toho tuku se tělo úplně bouří,.. Naopak oproti tomu brokolice ve mě vyvolává pocit něčeho neskutečně dobrého :D!
Samozřejmě jsou chvíle, kdy bojuji s chutěmi a nejsem asi určitě jediná. Na druhou stranu vím, že když mě začnou honit chutě, že je něco špatně! Dřív jsem se hooodně přejídala. Prostě mi nestačilo dát si normální porci, musela jsem se cítit přejedená, aby mi bylo dobře. Věděla jsem, že je něco špatně, ale nikdy jsem o tom víc nepřemýšlela. Až jednou jsem narazila na článek, kde se psalo o emočním hladu. Emoční hlad je stav jehož prostřednictvím organismus žadoní, abyste jídlem vylepšili svůj psychický stav. Tedy jíte, i když nemáte hlad. U mě to zapříčinilo chudé dětství. Prostě jsme se najedená cítila dobře a v bezpečí a měla jsem pocit dostatku. Jakmile jsem si tohle uvědomila pomohlo mi to zvládat přejídání. Vždy, když jsem se chtěla něčím ještě dorazit, vzpomněla jsem si na tohle a řekla DOST! Jakmile víte, proč se věci dějí, tak jak se dějí, můžete jim zabránit. Takže jsem skoncovala s přejídáním. Někdy mám ještě tendence dát si víc, ale hned si vzpomenu o co jde a zarazím to. To stejné je když mě večer u televize začne honit mlsná. Vím, že je to signál, že tělu něco chybí, že přes den nedostalo to co mělo. Pokud máte večer hlad a nebo vás honí mlsná, je to signál, že jste přes den něco zanedbali. A jelikož jsem si toho vědoma, tak místo toho abych podlehla mlsání, začnu přemýšlet, kde jsem přes den udělala chybu. Odvedu tím pozornost od mlsání a zaměřím se na něco jiného. Neříkám tím ovšem, že si občas taky něco nedám. Jak jsme psala již na začátku, nehodlám se vzdát ničeho! Miluju slané! Neskutečně! Takže si občas dám balíček brambůrek nebo arašídy nebo tak. Občas zajdu se svým hříšným kamarádem na pizzu, kterou mám moc ráda. Je to ale jednou za čas, takže si pro to vlasy netrhám :)
.jpg)
Každý má pro něco slabost a úplně si to odpírat nemá z dlouhodobého hlediska naprosto žádný význam! Já svůj život miluju a miluju jídlo. Chci jíst to co mi chutná, ale zároveň taky to co dělá mému tělo dobře.
Pochopit, jak vlastně tělo funguje mi hodně pomohla knížka od mé oblíbené fitness trenérky Jillian Michaels Ovládněte svůj metabolismus.
Byly to zajímavé a poučné 3 měsíce a já vím, že jdu konečně po tolika letech po správné cestě. Vím, že se musím ještě spoustu věcí naučit, ale to přijde samo v ten správný čas.
No nic za chvíli mě čeká poslední cvičení z 2. týdne Ripped in 30 :)
Takže cvičení zdar
Vaše Jana
Žádné komentáře:
Okomentovat