Čím dál časteji si uvědomuji, že není důležité pouze to, jak tělo vypadá, ale i jak funguje. Je to vlastně takový obrovský zázrak, který nám umožňuje žít! Bohužel, si to moc často neuvědomujeme a dost mu škodíme. Já to dělám taky. Dělala jsem to celý život! Samozřejmě, že to nebylo záměrně, ale dělo se to. Teď se snažím na tom pracovat a přistupovat ke svému tělu s láskou a vděkem za to, že přes všechno zlo, které jsme na něm napáchala, mi stále slouží! Za to mu moc děkuju!
Nalejme si čistého vína. Můj prioritní zájem byl pouze estetický, ty řeči o zdraví mi nešly úplně od srdce, prostě se to tak říká, tak to říkám taky :(. Chtěla jsem se líbit a mít hezkou postavu. Vůbec jsme si neuvědomovala spoustu souvislostí mezi svým životem a tím, jak moje tělo vypadá. Když už jsem byla moc tlustá a řádně frustrovaná, vrhla jsme se na dietu. Když jsem zhubla, začala jsem se zase cpát a opět přibrala a tak všechno dokola. Dnes už vím, že jsem potřebovala být tlustá, jelikož jsem tak chránila sama sebe! Teď však vím, že se nemusím chránit, nebo aspoň ne tímhle způsobem. Navíc řeším i problémy, před kterými jsem ochranu hledala. Začínám na svoje tělo koukat úplně jinak.
Ano, stále chci mít hezkou a štíhlou postavu, jenže k tomu i něco navíc. Zdraví a vitalitu! Nechci už se za svoje tělo schovávat. Proto se snažím opravdu intenzivně poslouchat své tělo a zjišťuji co mu dělá dobře a co naopak ne. Pokud se do něj opravdu zaposloucháte, ono vám odpoví! I když se mi ty odpovědi někdy nelíbí, snažím se je akceptovat.
Je mi jasné, že i když jsem líná a stokrát se mi nechce, mému tělu se líbí pohyb! Moje záda a páteř doslova překypují rozkoší, když cvičím pilates. Celé moje já zbožňuje, když přes léto jezdím za babičkou na kole. Díky 30 Day Shred, který teď cvičím, vidím, jak moc se mému tělu líbí pohyb. Když se mi nechce cvičit, tak si lehnu a zavřu oči a čekám co mi v mysli vyběhne. Pokaždé jsem to já jak skáču panáka v 30 DS :). To tělo mě přímo vyzývá, ať zvednu ten zadek a jdu cvičit. Když se při cvičení zasoustředím na to, co se se mnou děje, tak cítím, že je mi dobře! Tyhle pocity je třeba si uchovat co nejdýl a často si je opakovat. Proto se snažím pracovat i na pohybu.
Co však vnímám jako klíčové, je strava. Já opravdu neumím jíst :(. Nikdy jsem se to vlastně pořádně nenaučila! Jako dítě jsem měla jídla nedostatek a nemohla jíst to, co bych si přála. V dospělosti jsem se naopak začala přejídat. Možná jsem chtěla dohnat dětství :(. Zároveň jsem v jídle hledala útěchu a ochranu. Vyzkoušela jsem si i pár extrémů, jako je dieta a nebo jsem sice jedla, ale hrozně málo! Když jsem se snažila jíst zdravě, tak jsem toho jedla málo, ale třeba k večeři nebo k obědu jsem se pro změnu přejedla. Prostě různé kombinace všech extrémů. Nejvíc však bojuji s přejídáním a nebo s tím, že jím málo!
Zhubla jsem celkem slušný počet kilo, ale pořád to tělo vypadá blbě. Mám na sobě stále velkou zásobu tuku. Nechápala jsem proč! Možná už to vím, nebo je tam třeba i něco dalšího. Každopádně, mi došlo, že kolikrát jím poslední jídlo kolem 16té hodiny a pak jdu cvičit a večer už nic nejím, protože ráno se chci zvážit a Bože chraň, aby byla váha vyšší. Jenže já snídám až po 8 hodině! To znamená, že moje tělo je celých 16 hodin bez jídla!!!! A já se potom můžu divit, že si uchovává tukové zásoby a vůbec se jich nechce vzdát! To bych se jich taky držela zuby nehty!!! Když k tomu připočtu, že si pak k obědu naložím pořádnou porcičku, tělo zalarmuje všechny síly a honem ukládá na tu strastiplnou a hladovou noc všechny zásoby co může. Ráno se kouknu do zrcadla a hrozně se divím, kde se ten tuk pořád bere, když tak málo jím.
Všude slýcháme a čteme, že máme jíst víc, po menších porcích a častěji. Jenže ono není lehké to přepnout. I když si kolikrát myslím, že už jsem na to přišla, čas ukazuje něco jiného. Stále věřím, že to svoje nakonec taky najdu. Snad je to tahle cesta. Ukáže to však až čas. Řeším pohyb a řeším jídlo. Snažím se najít nějakou rovnováhu. Už se nechci bát po 5 hodině odpoledne něco sníst, že by mi šla váha nahoru. Dávala jsem dost dlouho přednost číslu na váze před svým vlastním tělem! To už nechci. Hledám cestičky a možnosti, jak to všechno napravit a uvést na správnou CESTU. Obojím se teď aktivně zabývám a řeším. Sama nevím, kam mě to zavede, ale mám oči i uši dokořán. Věřím, že to pravé příjde :)).
Životu zdar
Vaše Jana
Žádné komentáře:
Okomentovat