Provinění

Minulý týden, jsem se zařekla, že omezím alkohol a celkově se pokusím méně hřešit. Podařilo se mi zatím to, že si žádné víno nekupuju domů a ani brambůrky teď momentálně doma nemám. Pokud jdu někam do hospody, tak se snažím dát si pouze dvě dvojky vína. Nicméně, včera jsem byla s přáteli v hospůdce, byla dobrá nálada a sranda a trošku se to protáhlo. Bohužel, nezůstalo u dvou skleniček vína :(. Celkem jsem měla 4 a k tomu jsme měli brambůrky a pak bramborové tyčinky :(.

A já se teď cítím provinile. Snažím se teď opravdu zabrat, abych dosáhla třetí mety v náhradním termínu a pak si to takhle kazím :(. Ranní váha mi to samozřejmě vrátila. Je pravda, že jsem se nedostala nad 78 kilo, což bylo příjemné zjištění, žádný zázrak to ale nebyl. Mrzí mě, že jsem to nedokázala ohlídat a dala si víc, než jsem chtěla. Co teď? Mám se cítit provinile? Cítím, ale nechci. Řekla jsme si, že pokud se to nebude opakovat pokaždé, tak to nechám být. Nemá smysl, brečet nad rozlitým mlékem. Stalo se. Je jen a jen pouze na mě, aby se to neopakovalo.

Teď je pro mě hodně důležité pondělní vážení, které udá směr celému příštímu týdnu! Jelikož je mi jasné, že tu váhu budu asi honit na poslední chvíli, jako dycky :(. Ráda bych se v pondělí dostala na cca 76,7kg. Uvidíme, jaký bude víkend. Měla bych jít na oslavu narozenin, kde se bude grilovat a taky pít,... Každopádně, tento cíl je pro mě v tuto chvíli prioritou!!!

Taky jdu v pondělí poprvé na Pilates :). Hrozně moc se na to těším a jsem zvědavá, jaké to bude. Věřím, že to bude fajn. Od září chci chodit 2x týdně. V pondělí a ve čtvrtek po práci. Doufám, že mi to pomůže i v hubnutí a tvarování postavy. Nechci o tom moc mluvit dopředu, abych to nezakřikla. Vím, jak dopadly mé předchozí pokusy o cvičení :(. Ale asi na to člověk prostě potřebuje určitý čas, aby to všechno začalo zapadat do sebe. Pocit z toho mám ale dobý a moc se na to těším :))).

Zabojuju a tu váhu pokořím!!! Stále mě ještě čeká dlouhá cesta, ale doufám, že to kritické mám už za sebou. Je jasné, že to teď nebude o nic moc snažší, ale když už jsem došla až sem, tak prostě musím dál.

Bojovnicím a bojovníkům zdar

Vaše Jana