Inspirace

Inspirace

neděle 2. března 2014

Co dokáže psychika!

Já nejsem žádný psycholog ani odborník na lidskou psychiku, ale když se tak zamyslím nad všemi svými pokusy zhubnout včetně tohohle, uvědomuji si, jak moc mě ovlivňuje aktuální stav mysli. A myslím, že ne jen mě, ale i všechny ostatní, co chtějí něco změnit.

Psychika je častým důvodem, proč začínáme hubnout, ale také tím nejčastějším důvodem, proč to nedokážeme! Většinou chceme zhubnout proto, že už se samy sobě nelíbíme a nebo se nelíbíme okolí, což je dost silný nápor na naše emoce. Ze stejného principu to však většinou vzdáme. Prostě už nemůžeme dál. Nemluvím o případech, kdy někdo drží přísnou dietu a skoro nejí. To je jasné, že se to vydržet nedá. Ale proč to vzdá spousta těch, co jdou po správné cestě?

Pokud se vydáme na cestu změny, musíme k tomu mít určité důvody. Na začátku si je zcela uvědomujeme a naše touha je tak veliká, že do toho vlaku prostě bezhlavě nasedneme. Píšu bezhlavě, protože to tak většinou je. Nezamyslíme se plně nad tím, co nás na té cestě čeká. Jediné co vidíme v jasném světle a zářivých barvách, je naše tělo, to jak bude na konci vypadat. Samozřejmě v těch našich představách je ten cíl hned za příští zatáčkou! A to je asi největší kámen úrazu. Naše očekávání. I když někde v koutku mysli víme, že není možné dokázat to za týden nebo měsíc, stejně v to stále doufáme.

Na začátku jsme plni euforie z toho, jak je to vlastně všechno blízko. Už se vidíme v těch krásných sexy šatech, nebo v plavkách na pláži,... Tehdy bychom byli schopni dokázat snad cokoliv. Naše psychika je v sedmém nebi a na obloze nejsou zdaleka žádné mráčky. Jenže pak nastoupí realita. I když cvičíme a dělá to našemu tělu vážně dobře, i když jíme zdravě a chutná nám to, nejsou ty výsledky tak rychlé, jak jsme čekali!

Co teď? Vždyť já chtěla být v létě sexy a už je jaro a já jsem pořád tlustá!!! Proč to nejde?? Co dělám špatně?? Špatně vetšinou neděláme nic, jen naše očekávání byla nereálná! Když něco chceme, musíme tomu vždy stanovit konkrétní termín a když jej nestíháme, začne to pro nás ztrácet smysl. Proč hubnout, když v létě stejně nebudu sexy. To můžu na to už teď kašlat a začít příští rok znovu. Najednou jako bychom neviděli, že už máme dole třeba 5 kilo, že se nám rapidně zlepšila fyzička a že jsme ztratili spoustu centimetrů. Prostě je to fuč, stejně jako náš cíl. Naše psychika dostala pěkně na frak. Najednou už si nevěříme, naše počáteční odhodlání je někde v nenávratnu. Není to škoda??

Pokud bychom se však dokázali v té chvíli rozhodovat bez těch emocí, jak by to vypadalo? Dokázali bychom si uvědomit, že i když si pravděpodobně nesplníme svůj cíl do léta, že už jsme na správné cestě? Když vytrváme, ne jen že už příští léto budeme mít postavu, co jsem chtěli, ale třeba i ještě mnohem lepší. Bohužel, naše mysl nám v tu chvíli nabízí pouze obrázky toho co nedokážeme. Neumíme se ve většině případů podívat na to, co už jsme dokázali!! 

Za sebe můžu říct, že už to umím. Ano, byly doby, kdy ani já jsem neuměla ocenit, co vše už jsem dokázala a dovolila jsem své mysli, aby mi to zkazila. A i když si teď kolikrát zahřeším víc než je zdrávo a někde v hlavě se mi ozývá hlásek, že už je vše nenávratně ztraceno, já vím, že není! Vždy se ohlédnu zpět a vidím tu dlouhou cestu, kterou jsem urazila. Taky jsem na té cestě hřešila a přesto jsem se dokázala posunout vpřed, tak proč by to nemělo jít dál. Vždyť je mi takhle mnohem líp!!! Každý občas potřebuje z vlaku vystoupit a na zastávce se trochu nadýchat čerstvého vzduchu, ale to nám nebrání pokračovat v cestě třeba příštím vlakem.

Taky jsem do léta chtěla být sexy a už teď vím, že nebudu. Nebo alespoň ne tak, jak jsem chtěla. Nicméně to bude rozhodně lepší, než kdybych nedělala nic!!! Vím, že můj cíl je hodně daleko, ale jsem s touto realitou dobře obeznámena. A hlavně si dělám kvartální cíle, které mě udržují v nadšení. Takže i když moje psychika taky občas dostane na frak, nevzdávám se. Pokaždé se podívám zpět na to, co už jsem dokázala!! Pomáhá to!

Nedovolte Vaší psychice, aby Vám to zkazila!

Vaše Jana

Žádné komentáře:

Okomentovat