Inspirace

Inspirace

neděle 2. března 2014

Hřešit či nehřešit?

Otázka, která mě provází celou změnou. Setkávám se s různými názory. Někdo tvrdí, že se hřešit může, když je to jednou za čas a někdo zase zastává názor, že hřešení narušuje "morálku" hubnutí. Abych se přiznala, tak nevím, na kterou stranu se vlastně přiklonit. Obě varianty mi svým způsobem dávají smysl. Nicméně, když se nad tím zamyslím, tak si přeci jen svůj názor udělám. 


Upřímně si neumím představit, že bych se měla něčeho, co mám ráda, vzdát vědomě úplně napořád. Je pravda, že jsou jídla, která už za tu dobu, co se snažím jíst zdravě, z mého jídelníčku prostě vymizela. Ale jelikož to byl tak nějak přirozený proces, tak nemám pocit, že by mi to chybělo. Navíc se mi při představě, že jím některá tahle jídla, většinou se jedná o smažené věci, prostě udělá špatně od žaludku. Takže ty mi rozhodně nechybí. Na druhou stranu jsou tu ale věci, které mi nesmírně chutnají stále, a které mě provází prakticky celý život. Jedná se například o brambůrky a nebo pizzu. Mám se jich úplně vzdát???

Taky mě ta možnost napadla. Prostě nejsou zdravý, jsou tučný a mému tělu nepřináší nic pozitivního. Ale co moje psychika? Ta hraje v hubnutí velmi důležitou roli. Dokázala bych se smířit s tím, že si budu odpírat něco, co mám ráda? Já nevím. Nebo teda vím. Nedokázala. Prostě bych měla pocit, že už se nejedná o zdravý životní styl, ale že jde o DIETU! Dieta jednou skončí, ale zdravý styl ne! 

Tím pádem mě napadá otázka: Co je pro mě řešení, které mi vydrží až do konce? Odpověď je docela snadná. Jíst zdravě mi nesmírně chutná a cítím se skvěle. Mému tělu to opravdu hodně prospívá. Ale neumím si představit, že bych se vzdala něčeho, co mám tak ráda. Takže já jsem pro "hřešit". I když je otázka, zda bych to vůbec měla nazývat hřešení, protože já tím vlastně neporušuji SVŮJ zdravý životní styl. Tyhle jídla jsou totiž součástí mého stylu. Jen je samozřejmostí, že si je nemůžu dopřávat často, vzhledem k tomu jaké mám cíle. Bohužel mám ale problém udržet hřešení na uzdě. Jak si jednou dám víc, chci ještě víc. Nejde o to, že bych hřešila jen s nezdravým jídlem, ale mám sklony k přecpávání se :(. S tím budu asi ještě nějakou dobu bojovat.

Nechci zažívat pocit lítosti pokaždé, když si dám něco, co není úplně OK. Budu to brát tak, že je to součást mojí cesty. Sice budu mít krásnější tělo o něco později, ale ta pravděpodobnost, že se to vůbec stane, je díky tomu mnohonásobně vyšší!

A jaký názor máte Vy?

Vaše Jana

Žádné komentáře:

Okomentovat