Já jsem typ člověka, co zásadně jede na vlnách. Nevím čím to, ale je to tak. Střídají se u mě období plná elánu s dobou, kdy se mi vůbec nechce, a to ani přemýšlet. Tyto stavy provázejí i mé hubnutí po celou dobu. Přiznám se, že i když jsem věděla, že jedu na vlnách, nedokázala jsem z toho pro sebe vytěžit to dobré a snažila se to bojkotovat.
Když jsem se v hubnutí kousek posunula a pak přišla stagnace, mě to natolik otrávilo, že jsem vlastně začala skoro vždy zase přibírat. I to je jeden z hlavních důvodů, proč se stále držím u hranice 80ti kilo a nemůžu se posunout blíž k tolik očekávaným 75ti kilům. Stagnace mi vždy sebrala veškerou motivaci a chuť nějak pokračovat.
Teď mám jedno takové stagnační období za sebou. I když jsem se snažila nepřibírat, stalo se. Přesto jsem však měla možnost přemýšlet co dál. Došlo mi, že je to nekončící kruh, ve kterém se motám a že se mi tyto situace stávají stále dokola. Rozhodla jsem se, že proti nim nebudu bojovat, ale prostě to příjmu jako fakt. Funguju na vlnách, hubnu na vlnách,...
Vždy se najde období, kdy to bude stagnovat a já to budu chtít vzdát, přesto chci udělat maximum pro to, abych se i přes to posouvala dopředu, nebo spíše směrem dolů :). Za poslední cca půl rok moje tělo víceméně odpočívalo. I když jsem nechtěla, bylo to tak. Jen jsem nebyla ochotná se s tím smířit. Nyní jsem se rozhodla pro akci. Ten odpočinek byl dlouhý a nikam mě neposunul. Přesto ho neberu jako ztrátu času.
Mám plán na cca 4 měsíce, přičemž první měsíc, jak už víte, je zasvědcený jídlu. Já nerada plánuji nějak moc dopředu, jelikož se mi to pak nedaří plnit, ale přesto mám určitou představu. Pořád doufám, že se mi teď podaří vydržet v té akční fázi co nejdéle. Cítím, že se konečně potřebuji opět pohnout. Pokud se tak nestane, tak nevím, jestli to někdy dokážu. Už to trvá dlouho a bez dalšího posunu to nemá cenu.
Jestli se za tu dobu stane, že opět příjde stagnace, doufám, že se mi podaří k ní přistupovat jinak. Chci respektovat svoje přirozené potřeby a nechat věci plynout tak, jak přicházejí. Nesmím však polevit. S prvním neúspěchem mám tendence to vzávat. Momentálně se cítím dobře a mám chuť pokračovat a něco pro to dělat. Tím, že jsem si zakázala toho na sebe naložit moc a věnuji se jen jídlu, tak nemám pocit, že je to nad mé síly. I když je jídlo můj kámen úrazu, beru to tak, že se učím. Sama jsem zvědavá, jak dlouho bude trvat nynější akční vlna a co z ní dokážu vytěžit. Uvidíme, jaký verdikt bude na konci března.
Hubnutí zdar
Vaše Jana
Žádné komentáře:
Okomentovat