Inspirace

Inspirace

středa 22. dubna 2015

14 dní s Dukanem

Včera to bylo 14 dní, co jsem začala držet Dukanovu dietu. Ještě než začnu psát o dietě jako takové, ráda bych napsala něco všeobecného o mé cestě za vysněným tělem.

Když jsem před více než rokem začala psát blog, bylo mi jasné, že prostě nemůžu skončit uprostřed cesty, už i kvůli blogu. Začala jsem zdravě jíst a po nějaké době narazila na Jillian. Dávalo mi to všechno smysl a tak jsem se do toho pustila na plno. Pracovala jsem v té době z domova nebo spíš víc nepracovala než pracovala, ale podstatné bylo, že jsem byla doma a měla čas a energii se tomu plně věnovat. Což byla v konečném důsledku možná chyba. Veškerou svoji energii jsem soustředila na hubnutí a cvičení. Pravda je, že to mělo výsledky. Chyba bohužel byla, že to nebylo automatický. Musela jsem se na všechno pekelně soustředit, jídlem počínaje a cvičením konče. No co, byl na to čas, tak proč ne.

Kámen úrazu nastal ve chvíli, kdy se situace změnila a já už nemohla všechnu svoji energii věnovat hubnutí. Všechno šlo do kytek. Jakmile jsem to nehlídala a nesoustředila se na to, šlo to všechno do háje. Dalo se to předpokládat, protože pokud musíte něčemu dlohodobě věnovat velkou spoustu energie, tak se to udržet dá jen těžko! Nestalo se to pro mě automatikou. Ani jídlo, ani cvičení. Nad obojím jsem musela neustále přemýšlet! Jakmile na to nebyl čas, tak to skončilo. Snažila jsem se k tomuhle modelu několikrát vrátit, ale nešlo to. Ať se stalo cokoliv, vždycky jsem na to potřebovala veškerou energii a tu už jsem nebyla ochotná dát!!! Otázka je, jestli je to špatně nebo ne. Každopádně v momentalní fázi svého života nechci, aby bylo hubnutí středobodem mého vesmíru. To ovšem neznamená, že o to opravdu hodně nestojím! Jen se snažím najít cestu, která pro mě bude dlouhodobě udržitelná a nebudu na ni muset myslet celý den bez přestání.

Nevím, jak dlouho potrvá, než najdu cestu, která mi bude vyhovovat a díky které si splním svůj sen, ale věřím, že když to nevzdám, že tu cestu jednou najdu!!! Možná je to ta, po kteréjdu teď, ale to ukáže až čas!

Mám za sebou 14 dní Dukanovi diety. Jsem lehčí o 4kg a padají mi kalhoty :). Nikdy jsem na žadné konkrétní diety nevěřila. Stačilo si v nějakém časopise nějakou přečíst a přešla mě veškerá chuť na hubnutí :). Buď jsem půlku potravin z navrhovaných jídelníčků vůbec neznala, nebo to bylo tak složitý, že mě přešla veškerá chuť na hubnutí. Pokaždé, když jsem chtěla zhubnout, tak jsem prostě skoro nejedla! Je jasné, že to byla blbost a následný JoJo efekt na sebe nedal dlouho čekat. Tak proč teď Dukan? Přivedla mě na něj kolegyně, že prý se díky ní dá rychle zhubnout. Což se mi nesmírně hodí jelikož za necelý měsíc jdu na svatbu jako družička. Tak jsem si řekla proč ne. Popravdě jsem od toho moc nečekala.

Pravda ale je, že mě Dukan prostě dostal!!! Já ani nevím, jestli vím proč, ale prostě to jde. Nemám žádné chutě, nemusím nad tím složitě přemýšlet ani se na to nijak extra soustředit. Jen v obchodě přemýšlím nad tím, co koupím. Jinak to jde samo. Cítím se skvěle, nemám chuť na brambůrky ani na víno. Neznám hlad! Já nevím jestli je tahle dieta úžasná a zdravá - samozřejmě, že není, jako žádná dieta, ale já se cítím skvěle!!! Nemám pocit, že bych nějakou dietu vůbec držela a to je ten správný stav. Jde to tak nějak samo... Svatba je za necelé 4 týdny a já bych byla moc spokojená pokud bych dala dolů ještě 4kg. Uvidíme, jak to půjde, ale nechci to v žádném případě hrotit. Každopádně, můj původní záměr s Dukanem bylo zhubnutí do svatby, ale když vidím, jak mi to jde a jak je mi při tom fajn, tak to asi s největší pravděpodobností protáhnu! Samozřejmě, měsíc je ještě dlouhá doba, tak uvidím, co bude pak. Zatím jsem ale velmi mile překvapená. Hlavně mi to prostě sedí!!! A to je pro mě klíčové. Nechci, aby to znělo jako nadsázka, ale už dlouho mi nic v oblasti hubnutí takhle nesedělo, a to je co říct. Nechci se radovat dopředu, ale momentálně si to prostě užívám, hlavně to volnější oblečení :).

Je mi dobře, cítím se skvěle a hubnu. Ideální stav. Bohužel musím přiznat, že cvičení prostě nedávám, ale to si nechám na povídání zvlášť.

Hubnutí zdar
Vaše Jana